Tábor v roce 2017 byl po všech stránkách opět úspěšný a emocemi doprovázený. Za úspěchem stojí pravda, že děti odtamtud nechtěli odjet a těšili se zas na další rok. Hlavní téma tábora ,,Pevnost Boyard“ neboli v naší verzi ,,Pevnost Pírkáč“ se už od začátku potýkal s pár novými vedoucími, co se snažili pomoct po všech stránkách, aby se vše zvládlo a to hlavně kvůli absenci obvyklých vedoucích, co jezdí každý rok. Tábor s cca 50 dětmi byl rozdělen hned na začátku do pěti týmů, které následující dva týdny mezi sebou soutěžili v různých disciplínách a hrách. První týden získávali děti klíče a druhý týden indicie, aby se všichni na konci dostali k pokladu a jeden z týmu vyhrál hlavní cenu. Pro vedoucí to byla náročná práce v podobě každodenních příprav na různé hry a celkově vymýšlení každodenního programu. Co je důležitější, že nesla ovoce v podobě vzájemné spolupráce mezi dětmi a nemizející radostí v jejich očích. Děti si mohli vyzkoušet jak se pohybovat, když máte k sobě uvázanou další osobu, jak vyřešit všelijaké hádanky, jak překonat strach na stezce odvahy, projeli se na lanovce, bez váhání snědli, co jsme jim naservírovali, i když ne vždy to vonělo a dobře vypadalo nebo si vymysleli své vlastní hry, které spolu s nimi hráli i vedoucí. Ve tmě honili po louce světélkující vedoucí a přiznejme si, že se jim opravdu dařilo, už nejsme nejmladší. A hry jako Vybíjená, Ringo, Volejbal, přelézání sítě, proplétání mezi provazy a plno dalšího nemusím ani zmiňovat. Když bylo vedro, šli jsme se s dětmi koupat a jeden den jsme měli i přežití v lese, kde jsme spali pod širým nebem a v noci u ohně jsme si vyprávěli historky a zpívali písničky s doprovodem kytary. Hlavní postavy celé hry tj. otec Fura, Kebule, Paklíč, Pačes, Felindra a moderátor, které hráli vedoucí, doprovázeli děti po celé dva týdny v předem připravených úkolech. Za zmínku stojí dva naši hlavní vedoucí, co se asi nejvíce podíleli na přípravách celého tábora, což jsou Lubomír Bušta a Tereza Ficová. Celým táborem nás doprovázeli i čerství instruktoři, co si zažili v minulých letech být na našem táboře jako děti a zvládali to na jedničku. Tábor se neobešel ani bez skvělých kuchařů, zdravotníků nebo fotografů. V závěru tábora měl náš hlavní vedoucí skvělý nápad letos nevyhlašovat vítěze mezi týmy, a prohlásit, že na táboře vlastně nejde o to, který tým za celou tu dobu bude nejlepší, ale že jde hlavně o to si užít co nejvíc zábavy, najít si nové kamarády a odejít s nezapomenutelnými zážitky. A děti to pochopili a nápad se jim líbil a odjížděli více než spokojeni.

Jako vedoucí jsme odcházeli z tábora s plno novými nápady na příští rok, taky jsme se poučili z některých věcí, co jsme zažili, ale hlavně jsme měli slzu v očích, když jsme si uvědomili, že se spolu uvidíme až zase v době, kdy bude víc než polovina tábora o hlavu vyšší a všichni rok starší.

Hanz